České pohádky jsou vysoce hodnoceny a oceňovány za jejich specifickou procítěnost a osobitou kvalitu. Filmy jako Tři oříšky pro Popelku (1973) si získaly srdce dětí i dospělých na celém světě. Reflektují vzpomínky starých časů a vytváří snové představy, které nejsou pouze reakcí na filmovou scénu, ale odkazují též na silný základ jednotlivých myšlenek a filmových námětů.

Pohádky nesou naši kolektivní evropskou identitu. Jejich obrazový jazyk vyjadřuje starosti, obavy i radosti našich předků a používá archetypální obrazy, které mnohdy rafinovaně skrývají moudra. Nekladou dětem žádné meze v představivosti. Proto je tak milují. A právě pohádky bývají odrazem dětského nitra. Snaha o logické vysvětlení pohádek nemá smysl. Jejich cílem je oslovit city diváka s důrazem na jeho srdce. Proto není od věci je spojovat s designem.

Design neznamená optimalizaci tradičních výrobků, které by se tak od ostatních odlišily svojí funkčností. Design naopak poznamenává pozorovatele jako pohádka svého posluchače. Snahou designérů není tedy pouze vytvořit samotný objekt, ale hlavně vyvolat z něj pocity. Někdy se o to postará samotná jednoduchost návrhu, jindy je to jeho až nepochopitelná složitost. Myslím si, že český design obecně a vystavené kusy speciálně, srší podobně jako pohádky velkou dávkou citu a romantiky. Společnou charakteristikou jsou též opakující se pocity radosti vždy, když má člověk design před očima, stejně jako neutuchající touha dětí slyšet již dávnou známou pohádku znova a znova. 

Michael Vasku, Kurator